PROFESNÍ VÝCVIK PROGRAMÁTORŮ
Projekt má za cíl vytvářet podmínky a prostředí, ve kterých je možné velmi efektivně rozvíjet programátorské profesní kompetence. Koncept vzdělávání je založen na modelu učňovské dílny a vztahu učeň-mistr přenesených do kontextu programování. Učňové s podporou mentora a případně zkušenějších kolegů řeší programátorské úlohy z reálně potřebných softwarových projektů. Projekt nepředpokládá žádné vstupní znalosti z programování. Učeň získává profesní samostatnost orientačně po dvě stě hodinách zkušeností. Práce probíhá typicky vzdáleně přes nástroje týmové spolupráce a je placená dle produktivity učně. Učňové jsou primárně studenti a sekundárně projekt slouží pro profesní rekvalifikaci dospělých.
Know-how metodiky
Základem metody je práce pouze s vnitřně motivovanými učni. Pozornost je tak soustředěná na vytváření podmínek pro velmi efektivní rozvoj kompetencí a informování potencionálních zájemců o možnosti profesního rozvoje prostřednictvím tohoto projektu. Metoda je tak v souladu (a velmi analogická) s přístupem svobodného vzdělávání. Doba mezi oslovením potencionálních zájemců a projevením zájmu o ni trvá zpravidla několik let a zaujme orientačně jednoho osloveného ze sta.
Po projevení zájmu dostává zájemce výklad a první domácí úlohy zatím školního charakteru. Nejpozději po dvaceti hodinách procvičování začíná být integrován do reálného softwarového projektu a dostává tam první úlohy k vypracování. Mentor dbá na to, aby podporoval učně v překonání obtížných míst. Projekty mají komerční charakter a peněžní odměna učňům je využívána jako součást zpětné vazby vystihující pokrok a kompetence učně. Odměna také slouží zároveň jako motivátor a u dospělých lidí zmírňuje výpadek příjmů při vzdělávání. Zároveň kontakt s mentorem a s ostatními kolegy v pracovním týmu saturuje sociální potřeby, které jsou pro mnoho lidí nezbytné, protože ne každý je schopný dlouhodobě se vzdělávat osamoceně. Zkušenější učňové částečně přebírají roli mentora, čímž si prohlubují a rozšiřují porozumění problematiky, protože vysvětlování se záměrem, aby druhý něco pochopil, je samo o sobě výrazně rozvojová aktivita.
Předpokladem pro učně kromě vnitřní motivace je určitá základní míra analytického myšlení. Na méně náročné podprofese programování postačí, pokud dotyčný úplně nepostrádá logické uvažování. Věkově projekt není omezený. Obvyklé zkušenosti jsou, že dospělí lidé se učí pomaleji než mladí. Začít je možné ve věku, kdy se u dospívajících začínají rozvíjet první kompetence v komplexních lidských činnostech, což obvykle bývá okolo dvanácti let věku. V případě takto mladých lidí není z legislativních důvodů možné vyplácet za přínos z jejich učení odměnu; interakce tak probíhají v režimu zájmové dětské činnosti.
Shrnutí uplatňovaných principů
Princip 1 – Výběr zájemců skrze vnitřní motivaci aneb „Když je žák připraven, učitel se najde.“
Marketing a způsob oslovení případných zájemců se vyhýbá lákání a je nevnucující se. Tento přístup funguje jako účinný filtr, aby do dalšího kontaktu s projektem vstoupili pouze vnitřně motivovaní zájemci. Velkou roli hraje osobní kontakt a předávání informací v osobní rovině, jelikož tak je možné komunikovat nepovrchní informace oběma směry.
Princip 2 – Individuální přístup a snaha o vzdělání na míru.
Mentor na začátku vyslechne zájemce a spolu s ním se pokusí navrhnout oblast programátorské činnosti, která dotyčnému sedí na míru. Ne vždy je možné přáním vyhovět, ale minimálně jsou zformulována a vytyčí se postup, jak se k nim dostat. Mentor se zajímá o to, aby se dotyčnému dobře programovalo a aby měl vhodné podmínky se učit.
Princip 3 – S 20% nástroji lze vyřešit 80% problémů
Mentor vysvětluje minimální množství konceptů tak, aby zájemce mohl co nejdříve začít získávat praktické zkušenosti. To vyžaduje, aby mentor kvalitně rozuměl své profesi a aby měl přehled o tom, co je důležité a co ne. Mentor by také měl umět srozumitelně vysvětlit podstatu složitých mechanismů (například analogiemi z jiné oblasti). Z dosavadních zkušeností zabere vysvětlení jednoho programovacího jazyka několik hodin výkladu.
Princip 4 – Intenzita a odpočinek
Učeň střídá dva typy úloh. Jeden na hranici zvládnutelnosti vzhledem k jeho současným schopnostem. Zde mentor poskytuje dopomoc v momentech, kdy se učeň začíná ztrácet. Učeň nenese zodpovědnost za úspěšné vypracování úlohy, ale za to, že v rámci dohodnutých okolností udělá to nejlepší, čeho je schopen. Mentor si také hlídá, aby učeň případný neúspěch nebral jako osobní selhání, nejlépe formou dohody před zahájením spolupráce. Druhý typ úloh má obtížnost, kterou učeň již pokořil. Zde má učeň možnost vydechnout při stereotypnější práci a aplikací již naučeného si upevňuje znalosti a kompetence.
Princip 5 – Smysluplnost úloh pro vnější svět
Pro úspěch metody je podstatné, aby učeň velmi brzy začal pracovat na reálně potřebných úlohách. Velmi vhodné je tak programování projektů, které mají komerční ekonomiku nebo za které je někdo ochoten platit. Mimo slovního projevení vděčnosti za přínos učňovi práce jsou odměnou také peníze, které tak poskytují značně realistickou zpětnou vazbu a poukazují na smysluplnost vykonané činnosti. To bývá silným motivátorem v pokračování.
Princip 6 – Orientace na volnost, seberealizaci a zohlednění sociologických jevů
Mentor dbá na to, aby nezastínil svojí osobností a světonázory rozhledy a rozvoj učně. Dobrým signálem je, že učeň doplňuje slabé stránky mentora již v prvních dnech nebo týdnech. Dbá se na rovnocenost, volnost vyjadřování v kolektivu a výměnu pohledů na věc oběma směry. Mentor pečlivě dbá na to, aby v sociálním klimatu týmu nepanovala neopodstatněná očekávání o (ne)přínosu jednotlivých členů, která by mohla mít sebenaplňující účinek.